Proces životní integrace

IMG_2949_Nelles15 35

 

Wilfried Nelles o své práci:

 

Proces životní integrace (německy Lebens-Integrations-Prozess = LIP) je z vnějšího pohledu nová forma terapeutické práce s konstelacemi. Nové jsou u ní dvě věci:

Za prvé tu, narozdíl od rodinných nebo systemických konstelací, nejde o vztahy k druhým lidem nebo místo a roli ve skupině (systému), ale čistě a jen o jedntlivce a jeho vnitřní postoj sama k sobě, ke své minulosti z perspektivy Tady a Teď.

Za druhé jsou zástupcům v konstelaci LIPu přidělena pevná místa, která nesmějí opustit. Tato místa vyplývají z mé teorie o vývoji lidského vědomí a v ní popsaných (sedmi) stupňů života a vědomí. Zástupci zde reprezentují dítě v lůně (stupeň 1), dítě (2) a dospívajícího (3). Klient sám stojí na místě dospělého (4).

To je vnější forma. Rozhodující je však psychologický úhel pohledu, z něhož je tato forma aplikována. Tento pohled je rovněž nový a odlišný od téměř všech terapeutických metod. Za prvé je založen na pochopení, že náš život a vše, co se v něm stalo (tedy naše osobní minulost i minulost našeho původu a rodiny), je naprosto bez jakékoli alternativy, a že je tedy v tomto smyslu všechno „správně“ tak, jak to je a jak to bylo. Za druhé se řídí poznáním, že minulost neexistuje – kromě v naší hlavě. Pouze si ji konstruujeme. Jednoduše není! Minulost je to, co pominulo, a když to pominulo, tak už to neexistuje. Vše, co existuje, je teď.

U LIPu se nejedná o žádnou teorii, ale o důslednou vůdčí linii praktické práce, což tak může být bezprostředně uviděno a prožito ve vztahu k vlastnímu životu. Veškerá pozornost je zaměřena na Teď, na uvidění a přijetí toho, co je. Díváme se sice na předchozí stupně života, ale pouze tak, že to, co se ukáže, zvnitřníme (to znamená že to přijmeme do nitra bez jakéhokoli snahy to měnit). Příčina problémů není spatřována v událostech samotných, ale pouze a jen v tom, jaký k nim máme postoj nyní.

Proto pracuji jen s Teď. Nenarozené dítě, dítě a dospívající jsou ponecháni takoví, jací byli, jejich minulost je ponechána taková, jaká byla – bez litování, bez výčitek, bez lítosti, beze studu. Když je takto necháme, tak se zklidní a naprosto uvolní. A tím se uvolní i napětí v dospělém klientovi a dostane se do souznění sám se sebou, takový, jaký je dnes a se vším, co ho sem dovedlo.

Tím se uvolní neuvěřitelná síla, která když se začne rozprostírat, vede k hluboké radosti a klidu. Zároveň se klient dostane do kontaktu s tím, co v něm je zaseto jako (duševní) semínko: se svým zcela vlastním, původním potenciálem, a uvolní se i cesta k jeho rozvíjení.