Medicína jako válka proti přírodě

Jsem proti očkování? Jednoznačně ne. Jsem očkován proti neštovicím, dětské obrně, tuberkulóze a tetanu a před dvěma lety jsem se po kousnutí psem v Asii nechal očkovat proti vzteklině. Jsou to všechno (víceméně) smrtelné nemoci, i pro mladé lidi, a zdá se mi smysluplné se proti nim chránit – i v případě, že za to musíme zaplatit cenu v podobě jiných nemocí. Jsem však velmi skeptický vůči stále více se rozmáhající praxi chránit se pomocí očkování proti všemu možnému, především v případě, že bez očkování – tak jako je to u corony – nedochází k žádnému ohrožení života, dokonce ani k závažnějšímu ohrožení zdraví. To platí i v případě, že bude očkování proti coroně úspěšné ve smyslu zneškodnění viru a možnosti „návratu k normálu“. Moje zásadní úvahy se týkají ducha, který se projevuje v moderní medicíně, lépe řečeno ducha dnešní moderní doby, který do medicíny stále hlouběji prosakuje. 

Existuje psychologická dimenze očkování, o které zatím nikdo nepřemýšlí a která je – především na duchovní úrovni, ale následně možná také na zdravotní úrovni – nanejvýš znepokojující. Celá moderní medicína není pouhou přírodovědeckou záležitostí, která slouží lidskému zdraví, nýbrž má svou duchovní a psychologickou stránku. Zrcadlí velmi přesně náš vnitřní postoj k životu, způsob našeho duchovního bytí ve světě. 

Pokud tomu správně rozumím, tak je očkování založeno na systematickém klamu. Imunitnímu systému je předstírána nemoc, která neexistuje. Buňka dostane mylnou informaci, že do ní proniká virus, a začne vytvářet protilátky. Formulováno moderním žargonem: Náš imunitní systém má naletět na fake news. Je obelhán. Doposud mu byl předkládán mrtvý nebo zneškodněný virus, na který imunitní systém reagoval výrobou protilátek. U nových coronavirových vakcín, které jsou založeny na genech, je to rafinovanější. Zde buňka dostane falešnou informaci, která ji nutí, aby sama vyrobila kopii spike proteinu, pomocí kterého může virus do ní proniknout, aby potom proti němu vytvořila (pravé) protilátky. Tím buňka nejen naletí na klamný manévr, ale sama v něm aktivně působí. Sama si vytvoří simulaci ohrožení, kterému se pak brání.

Z lékařského hlediska je to geniální. Z tohoto důvodu se na tomto poli bádá už dvacet let, především kvůli boji s rakovinou, ale až do corony marně. Jakmile to jednou zafunguje, stačí už jen buňce dodat požadované informace ve správném obalu. Obrannyschopnost je trénována a mobilizována proti všem myslitelným vetřelcům, aniž by se jakákoliv invaze odehrála, a to čistě tím, že je buňka v pravidelných odstupech vedena k vytváření nepravých, v podstatě virtuálních útočníků. Takto je imunitní systém uveden do nepřetržité pohotovosti a stále produkuje protilátky. Když pak opravdu dojde k útoku, jsou obránci připraveni a útok odvrátí.

Moderní sen je být zcela imunní proti přírodě. To je vytoužený a možná už zakrátko přicházející průlom v medicíně. Z tohoto důvodu se teď hovoří – slovy německé ministryně vědeckého výzkumu Anji Karliczek – o „triumfu vědy“.
Tělo je pomocí správné – ale zfalšované! – informace dovedeno k tomu, aby simulovalo všechny myslitelné nemoci a chránilo se už předem tak, že už možná vůbec nemůže onemocnět. Je to jako bychom vynalezli neproniknutelný celotělový oblek podobný těm, které se v laboratořích nosí při výtěrech, nebo neviditelný celotělový kondom, který tělo samo vyvine. To je, pokud tomu dobře rozumím, naší nadějí, tím, co noviny Frankfurter Allegemeine Zeitung nazývají „geniálním tahem“. Člověk hraje s přírodou šachy a vyhrává – jak hybridní je tento sen!

Nejsme my sami také přírodou? Nenastavujeme si tím sami sobě nohu? Neodřezáváme se tím zcela sami od sebe samých, od našeho lidství? Abychom zůstali u šachů: Nedáváme tímto geniálním tahem sami sobě šach-mat? „Přežijeme, ale už nebudeme lidmi“, napsal slovenský filozof Slavoj Žižek 10.12.2020 v německém deníku „Die Welt“. Nejen co se týče corony, ale v celé moderní medicíně se odehrává válka. Nepřítelem je příroda – a to znamená: vedeme válku sami proti sobě, proti svému bytí přírodou. Neboť, a to jsme naprosto zapomněli nebo vytěsnili, příroda není jen tam venku, my také jsme přírodou. Jsme tím, proti čemu bojujeme a čemu se bráníme. Starý křesťanský boj ducha proti přírodě, ducha proti hmotě, myšlenky proti skutečnosti. Naše západní křesťanská prapůvodní rozštěpenost. Nesměřuje nikam jinam než k umrtvení přirozeného člověka v nás. 

Genetická medicína, ke které patří nová vakcinace, je významným krokem v této válce. Dokud se budeme zdržovat duchovně v logice této války, je jásot jako reakce na průlom medicíny namístě – když to pak všechno bude opravdu fungovat, což budeme za pár let vědět, bude to znamenat, že nyní vlastníme superzbraň, pomocí které jednou pro vždy skoncujeme s naším nepřítelem. Nehledě však na to, že po takovémto triumfu vždy následuje vystřízlivění a nepřítel v opravdových válkách vždy přichází s odvetou, ve mně v souvislosti s očkováním vyvstává otázka: Co to pro nás znamená, že je vše založeno na klamu? Imunitní systém je naše přirozená ochrana před infekcemi a nemocemi všeho druhu, vyvinul se v průběhu milionů let a stále znovu se přizpůsoboval novým okolnostem – mimo jiné díky spolupůsobení virů. Jsou součástí našeho imunitního systému a slouží také k obraně před bakteriemi. Teď je náš imunitní systém manipulován. Systematicky mu předstíráme, že se nachází v nebezpečí, které vůbec neexistuje. Jedna strana otázky je, jaké zdravotní následky to bude mít. Pohled na celistvý obraz nemocí v moderním světě ukazuje, že nemoc jen tak nezmizí. Spíše putuje zvenčí do nitra. Když je tělo perfektně chráněno, onemocní duch, psyché. Nepřítel, kterého jsme úspěšně zahnali venku, se najednou objeví uvnitř nás, v našem těle a naší duši. Na místě infekčních onemocnění se začnou objevovat deprese a autoimunitní onemocnění. Je dokonce možné, že tam, kde covid nenadále vede k smrti nebo vyvolává potenciálně smrtelné symptomy, je už sám autoimunitním onemocněním nebo je vyvolává, protože se zdá, že se u těžkého průběhu jedná o dysfunkci imunitního systému. „Čtyři z pěti covidových pacientů s těžkým průběhem prokazují znaky nebezpečné sepse. Jejich imunitní systém se zbláznil, daleko více než sám virus“, píše Joachim Müler-Jung, ohnivý zastánce medicínského pokroku a očkování, ve frankfurtských novinách FAZ. To znamená: Místo boje proti viru se imunitní systém obrací proti vlastnímu tělu a vytváří otravu krve. Myšlenka, že by se to mohlo stát i při očkování, i když jen v řídkých případech, se mi nezdá být až tak zcestná.

Očkování a neuróza 

Druhá strana otázky je, co to znamená z psychologického hlediska. Psychologicky se při vakcinaci potýkáme se systematickým pěstováním neuróz nebo jedné mega neurózy, pokud náš imunitní systém přimějeme k tomu, aby se bránil před (zrovna) neexistujícími nepřáteli, popřípadě aby simuloval ohrožení, která reálně neexistují. Přesně v tom spočívá podstata psychologické nemoci zvané neuróza. 

Neurózy jsou automatické reakce psychiky na nebezpečí, která neexistují. Neuróza jeduševní nemocí moderní doby číslo jedna, možná dokonce více: je jejím duševním stavem. Více či méně jsme všichni neurotičtí. Typické příklady pro chorobné neurózy jsou nutkavé představy, které vyvolávají fobie: například fobie z pavouků, které nesouvisí s reálným nebezpečím vycházejícím z pavouků, strach z toho, že jsme při odchodu z domu nesfoukli svíčku, nevypnuli sporák nebo nezamkli, nebo také nutkání k přehnané čistotě. 

Jsou to zdánlivě neškodné věci, pro dotyčné jsou ale velmi sužující, a nemohou se jich sami zbavit. Problém je následující: Racionálním vhledem a rozkazy se s neurózou nelze vypořádat. To samé platí také pro zacházení s coronou: Všude vidíme nebezpečí, případné viníky, „temné “ síly a Fake News, a racionální dorozumění se zdá být nemožné. Také urputná nepodmíněnost, se kterou musí být coroně zabráněno, je skrz na skrz neurotická. 

U nutkání k přehnané čistotě se přibližujeme tomu, co je  – především u těch, kteří jsou teď dětmi – pravděpodobně následkem strachu z corony a také následkem přehnaných proticoronavirových opatření: stále se mýt a dezinfikovat. Znamená to následovat vnitřní obraz, podle kterého se stále musíme chránit před ohrožením ze stran přírody a také před těmi neviditelnými zárodky nemocí, které s sebou nosí ostatní lidé a které jsou možná uchyceny na jejich rukou a na všech možných jiných předmětech.

Hygiena je sama o sobě smysluplná a neškodí, pokud se nepřehání, avšak postoj, který prosazuje neustálé mytí rukou, dezinfikování a držení odstupu od jiných lidí jako naprostou nutnost, je vše jiné než neškodný. Jak můžeme poznávat zatím neznámé lidi, s kým ještě můžeme jít nenuceně do postele, když jsme si osvojili toto nastavení? Když se nám v nitru usadil obraz aerosolů rozprašujících viry, koho můžeme ještě pustit do své blízkosti, nebo dokonce líbat? Jistě, budeme to dál dělat, ale v podvědomí se budou probouzet pocity viny, jaké má od té doby, co se objevil AIDS, ten, kdo při prvním sexuálním kontaktu nepoužívá kondom. U corony však nejde o první kontakt, ale o veškeré kontakty se všemi lidmi, protože moje žena (můj muž) klidně včera mohla něco chytit, aniž by měla s někým sex, tak „uvažuje“ naše podvědomí. Jen tak. Na to sice také zapomeneme, když se situace opět změní, ale podvědomí to bude stále registrovat, což bude mít za následek, že se budeme stávat stále více neurotičtějšími.

Neurózy jsou nebezpečnými chorobami a mohou vést k extrémním závislostem. Nejlepším příkladem jsou závislosti související s přijímáním potravy, třeba (mentální) anorexie. Končí ne zřídkakdy smrtelně a je psychologicky založena na věcně naprosto neopodstatněné, ale vnitřně jako absolutně prožívané a působící představě, že člověk nesmí nic pozřít – ať už, protože si o sobě myslí, že je moc tlustý, nebo že nedůvěřuje potravě nebo ji pro sebe nepovažuje za dostatečně dobrou. Je to neuróza, nic jiného. Anorexie není tělesnou chorobou v tom smyslu, že je tělesného původu. Původ leží čistě v duchu, v naprosto pevném přesvědčení, které je zároveň zcela nesprávné. Dotyční jsou schopni to intelektuálně pochopit, nedokáží však jednat jinak.

Obecně řečeno: Chorobné neurózy jsou do absolutna dohnané klamy vyvolávající chování, které se nevztahuje ke skutečnosti, ale k iluzi, k jistým vnitřním obrazům neodpovídajícím skutečné realitě. Přesně to samé dělají nové vakcíny s imunitním systémem: vytvářejí klamný obraz
pro imunitní systém, který na to naletí. Podvedou ho. Nechá si to dlouhodobě líbit? Nepěstujeme si náhodou s přibývajícím počtem chorob, proti kterému jsme očkováni, a s přibývajícím počtem v očkování obsažených klamů neurotický imunitní systém? Vím, je to hypotetická otázka, ale přesto si myslím, že je nutné si ji položit. Případný následek by mohl být, že náš imunitní systém začne všeobecně  reagovat na nebezpečí, která ve skutečnosti neexistují. To dělá už dnes, totiž u všech alergických reakcí a autoimunitních onemocnění. V alergiích vidím ztělesněné neurózy. Imunitní systém se brání proti nebezpečí, která žádnými nebezpečími nejsou, například proti pylu z květů, nebo dokonce proti věcem, které jsou sami o sobě velmi zdravé, jako  například ořechy nebo ovoce. Stejně jako jsou nutkavé neurózy obrněné proti veškerým pomocným zásahům, nenachází medicína žádné prostředky proti alergiím. Nesprávně reagující imunitní systém, který sedl na lep falešné informaci, se zatím zdá být celkem imunní proti veškerým lékařských zákrokům. To jediné, co zdánlivě – a pouze v omezeném počtu případů – pomáhá, je hyposensibilizace, tedy určitý druh očkování, které pracuje s minimálním množstvím podávané látky. Na rozdíl od opravdového očkování zde nejde o to, aby byl imunitní systém oklamán, ale o pozvolné navykání si na látky, proti kterým se mylně brání. Má se opět naučit, že jsou neškodné. 

V životním příběhu nemocného také neexistují příčiny alergií, i to mají alergie společné s neurózami. V obou případech se zdánlivě jedná o kolektivní nemoc, jejíž příčina a vlastní sídlo se nachází v kolektivním vědomí, a která se zmocní jednotlivých osob, které jsou k tomu náchylné, ať už z jakéhokoliv důvodu. To samé platí pro deprese, neboť ty – stejně tak jako sebevraždy, kterými často končívají – jsou skutečným morem moderní doby. Umírá tak daleko více lidí než při nehodách nebo násilných činech, také daleko víc než na coronu. Hodně se o tom píše, když nějaká prominentní osoba spáchá sebevraždu nebo otevřeně mluví o svých depresích, nebo když se zřítí letadlo, protože depresivní pilot  strhl na smrt všechny spolucestující, přesto se však deprese neberou tak vážně jako například nakažení coronou. Fakt, že proticoronavirová opatření mohou – a já tvrdím, že také budou – vést u mladých a jinak naprosto zdravých lidí k depresím, je brán na vědomí s pokrčenými rameny. 

To znamená: Nebereme na vědomí, co to pro dotyčné a pro společnost znamená. Zachraňujeme staré lidi tím, že doháníme mladé lidi k psychickým nemocem, například k depresím a tím v mnoha případech k smrti.

Těžká deprese je čiré peklo na zemi. Deprese však nemají svůj původ v osobním vývoji, vycházejí z duševního rozpoložení našeho moderního světa. V depresi se hroutí všemohoucí nárok na individuální autonomii a sebeurčení, heroický obraz moderního člověka o sobě samém jako o někom, kdo může o svém životě autonomně rozhodovat. Neurotickou fikci, která se v těchto obrazech skrývá, už dotyčný nedokáže nadále udržet při životě, a tak se tato představa obrátí proti jemu samotnému: najednou už nejde nic, ale naprosto nic. Depresivní člověk už nemůže ani vstát z postele. 

Na některých místech už přicházejí varování před „třetí vlnou“, totiž vlnou psychických onemocnění s těžkými následky. Je to dobře myšleno, ale pojem „třetí vlna“ je naprosto zavádějící. Implikuje totiž, že je to přirozeným důsledkem viru, jakoby koronavirus tyto nemoci vyvolával a tím byl zodpovědný i za smrt dotyčných pacientů. Virus sám o sobě však u nikoho nevyvolává psychická onemocnění. Takzvaná „třetí vlna“ bude spíš „první vlnou“ nové pandemie, která je způsobena válčením proti viru. Jsou za ni odpovědné instituce ve společnosti, které tuto válku vyvolaly, vedou ji a podněcují a ničí tím například ekonomickou existenci a životní perspektivu mnohých lidí. 

Zpět k očkování: Také zde panuje fantazie o neomezené moci, totiž o schopnosti zvítězit nad přírodou. Klam, který působí v očkování spolu s představou, že se můžeme pomocí očkování stát imunní vůči takřka všem chorobám, by se mohl nakonec obrátit proti nám. Když vidím, jaké následky mají „Fake News“ na všech kanálech našeho duchovního života – pokud se vystavíme všem zprávám, i u osobní psychiky – tak myslím na to, jaký vliv by mohlo mít na náš imunitní systém a naše tělo, že mu neustále posíláme falešná poselství. Toto pomyšlení se mi jeví jako nesmírně znepokojující, zároveň jej nelze jednoduše smést ze stolu. 

Zároveň je zde zrcadleno něco z našeho duchovního rozpoložení. Naše vědomí se neřídí skutečnou realitou života, ale našimi představami o této realitě, které rádi označujeme za své „hodnoty“. Slovní obraty jako „Tak to nemůže být“ nebo „To nemůže být pravda“ nebo „Na to se nemůžu dívat“ svědčí o postoji, který se vzpírá skutečnosti. My dnešní lidé si opravdu myslíme, že svět musí odpovídat našim představám, našim „hodnotám“. A když to nedělá, prohlašujeme ho za falešný, namísto toho, abychom pochopili, že jsou nesprávné naše představy.

To je neurotické. Duchovní postoj moderny je neuróza. Namísto toho, abychom to uviděli, zahrabáváme se stále hlouběji do neurotického světa našich vnitřních obrazů. Následující dvě lékařská odvětví se mi jeví jako příklady toho, že se tento neurotický postoj uhnízdil už i v lékařství a tím je vnášen stále víc a víc i do našich tělesných životů: Je tím moderní lékařství se svým očkováním stejně jako plastická chirurgie, která zprostředkovává nejen iluzi dokonalého těla odpovídajícího spíše obrazu nežli realitě, ale v dnešní době také iluzi, že je možné pomocí lékařských prostředků vytvořit to pohlaví, které bude odpovídat naší vlastní představě. Když chceme náš imunní systém, který se přirozeně vyvinul tím, že se musel stále znovu vypořádávat s nejrůznějšími viry a bakteriemi, a také se stále znovu obnovuje, oklamat falešnými poselstvími, abychom udržovali iluzi co nejdokonalejší ochrany před přírodou, tak se obávám, že nás to dříve či později doběhne.